Tesání

  1. Tesání kulatiny – tesáním (otesáním) dřeva obvykle nazýváme pracovní úkon při kterém opracováváme dřevo podél – po vláknech. Nejčastěji vytesávají z pokáceného kmenu stromu (dále kulatina) kvadratické trámy. Tesání oproti novodobým způsobům opracování dřeva umožňuje snadno vyrobit trám rozličných i složitých profilů.

  2. Způsob práce je dvojí:
    1. Pokud opracovávaná kulatina leží na zemi nebo na nízkých podkladcích tesař při tesání couvá. Při této práci používáme nejčastěji sekery se symetrickým ostřím i regionálně jsou i výjimky. Sekery mají buď krátké nebo dlouhé topůrko. Tesař podle toho pracuje předkloněn nebo ve vzpřímeném postoji. Práce s krátkým topůrkém je přesnější. Tento způsob opracování nazýváme nízkou prací [foto], [1].
    2. Jestliže je položena na kozách (cca 60 cm a výše) pohybuje se tesař dopředu za sekerou. Při této práci se na práci hrubou (vrubování, hrubování) používají se sekery symetrické. Při práci čisté (lícování) se nejčastěji používají sekery s asymetrickým ostřím (širočiny), které umožňují provedení přesné a rovné práce. Topůrka u seker jsou kratší až krátká. Tuto práci nazýváme prací vysokou

  3. Zamýšlený tvar se na kulatinu vynáší pomocí obtisku otisku obarvené šňůry. Tesař si nejdříve vyměří (vynese) na obě čela kulatiny profil trámu. Aby zajistil shodnou orientaci obou profilů používá při měření olovnici, nebo vodováhu. Pak napne mezi horními shodnými rohy svislých stran vyměřených profilů napne (v podélném směru kulatiny) obarvenou šňůru jako tětiva luku a udeří s ní o oloupaný kmen ve svislém směru. Obtištěná linka určuje hranici podle které se bude dřevo otesávat. Tato operace se nazývá šnoření.

  4. Proces tesání je rozdělen do tří pracovních úkonů: vrubování, hrubováním a lícování.
    1. smyslem vrubování je usnadnění následující operace hrubování. Při této činnosti tesař rozdělí odsekávanou krajinu příčnými záseky (vruby) na kratší úseky (okolo 40 – 70cm). Tímto úkonem si velmi ulehčí hrubé odštípání přebytečného dřeva. Na krátkém úseku se odštípávaný materiál snadno odlomí. Bez vrubování by se oddělované dřevo neodlamovalo, naštípnutá dřevná vlákna by se svírala k sobě a hrubovací sekera by ve štěpu uvázla. Vrubování lze provádět v zásadě třemi způsoby:
      1. pouhým seknutím (rubnutím, tnutím) širočiny šikmo přes vlákna. Tento způsob se používá pouze tehdy, když jedním úderem sekera pronikne až omítáme úzkou krajinu (tesá se malý profil, nebo na profilu zůstávají velké obliny (hambalky, krokve)) v případě, že ji jsme schopni protnout jedním úderem (v tomto případě se vynechává také proces hrubování a tesař pracuje pouze širočinou. Úkon lze provádět jak při nízké práci (na zemi), tak i při vysoké práci (na kozách)
      2. sekáním svisle, kdy tesař stojí v ose kmene na opracovávaném kmeni a symetrickou sekerou s dlouhým toporem vytíná kolmo (k sečně vymezující na kružnici odsekávanou část) přes vlákna mezi chodidly zásek ve tvaru V. Tento způsob je historický a používal se jak při nízké, tak i vysoké práci.
      3. sekáním vodorovně – je vyspělou a specializovanou operací kterou provádí dva tesaři. Ti střídavě prosekávají ve směru (sečny) seshora dolů zásek ve tvaru V.
    2. při hrubování tesař (nahrubo) odseká z kmene oblinu, tak aby vně otištěné linky zbyl cca půl až centimetr dřeva. Při nízké práci se hrubování provádí universální bradaticí a v některých případech splývá s lícováním. Při vysoké práci se používají specializované sekery „hlavatky“.
    3. . tuto zbylou přebytečnou vrstvu odstraníme při lícování. Tenká vrstva dřeva nám umožňuje otesat stranu (líci) trámu přesně a hladce. Práce se provádí (vyjma nízké práce pomocí bradatice s dlouhým toporem) specializovanou sekerou širočinou.

[1] ŠTAJNOCHR, Vítězslav. Tesařské sekyry, nástroje tesařské technologie I. In: Muzejní a vlastivědná práce, 1979, č. 3, s. 148 – 168.